Na světě existuje mnoho věcí, které považujeme za samozřejmé. Jednou z nich je i hlína. V té se alespoň jednou v životě hrabal každý z nás, ať už jako dítě, nebo jako dospělý na zahradě. Díky ní můžeme pěstovat rostliny a mít tak dostatek potravin. V podstatě by se dalo říci, že bez ní by život na souši nebyl možný. Proto je zajímavé, že mnoho z nás ani neví, jak vlastně vznikla. Přitom je to poměrně dost zajímavý proces.

 

skalisko s řasami

 

Musíme si uvÄ›domit, že na zaÄátku byla naÅ¡e planeta skalnatá. Nikde nebylo nic jiného, než holá skála a voda. To platilo i v dobÄ›, kdy již v moÅ™ských hlubinách bujel život. A bez hlíny nebyla Å¡ance, že by se zde uchytily nÄ›jaké rostliny. Jak se to tedy stalo?

 

Základem byla eroze, v této dobÄ› pouze vodní a vÄ›trná. Ta rozmÄ›lnila skálu na drobné ÄásteÄky. Ty byly stále menší a drobnÄ›jší, až dosáhly konzistence dneÅ¡ní hlíny. To byl základ, avÅ¡ak ten vÅ¡ak nestaÄil. SouÄástí hlíny jsou i organické komponenty. Jak se tam tyto dostaly?

 

dnešní moderní hlína

 

Základem byly Å™asy, které se nejprve uchytily na skalách, omývaných pobÅ™ežní vodou. I ty se staly souÄástí eroze, a když odumÅ™ely, vítr jejich souÄásti rozmÄ›lnil a odvál. PostupnÄ› se smísily s výše zmínÄ›ným skalním prachem, a ten posloužil jako základní smÄ›s, jakási proto-hlína.

 

V té již mohly následnÄ› zakoÅ™enit první primitivní rostliny. SmÄ›s rozmÄ›lnÄ›ných skalisek a odumÅ™elých Å™as byla dostateÄná pro to, aby poskytly dostatek živin pro další, vyvinutÄ›jší formy života. Ty pak nadále pÅ™ispívaly svou organickou hmotou, Äímž neustále zlepÅ¡ovaly kvalitu a výživové vlastnosti hlíny.

 

To následnÄ› umožnilo rozvoj lepších a dokonalejších koÅ™enových systémů, které vedly až k dneÅ¡ním rostlinám. Díky tomu bylo následnÄ› dostateÄné množství potravin na souÅ¡i k tomu, aby se tam mohli udržet i živoÄichové. Ti tak následnÄ› mohli kolonizovat souÅ¡, a dál tak vzniknout životu v podobÄ›, v jaké jej známe dnes. V podstatÄ› tak hlínÄ› vdÄ›Äíme za to, že existujeme i my.