Je komunikace online stejně účinná jako ta osobní?

O tom, že lidé jsou sociální druh s poměrně velkou potřebou komunikace, není sporu. Avšak zatímco dříve se tato odehrávala převážně osobně, dnes ji v mnoha případech nahradila ta onlineová. Jistě, na rozdíl od telefonů zde můžeme přenášet nejen zvuk, ale i obraz, takže teoreticky by měla být stejně efektivní, jako ta osobní. Ukazuje se však, že tomu tak není.

 

 

Problém je hned v nÄ›kolika pomÄ›rnÄ› zásadních vÄ›cech. Tou první je fakt, že zde chybí mnoho z řeÄi tÄ›la, kterou podvÄ›domÄ› používáme. A to, že jí máme jen Äást, je pro nás horší, než kdybychom ji nemÄ›li vůbec. Náš mozek totiž dostává nekompletní informace, se kterými si neumí příliÅ¡ poradit.

 

JistÄ›, můžeme namítnout, že u videohovoru svůj protÄ›jÅ¡ek vidíme. OvÅ¡em zde je nutné si uvÄ›domit, že vidíme pouze jeho Äást. Obvykle se jedná o obliÄej, maximálnÄ› horní Äást trupu. Unikají nám tedy informace, které by nám pÅ™inesl například postoj Äi postavení rukou. NehledÄ› na fakt, že držení tÄ›la, i té Äásti, kterou vidíme, je rigidní a nepÅ™irozené, neboÅ¥ se snažíme být v pohledu kamery.

 

 

Dále nám také chybí osobní kontakt, který ani videohovor nenahradí. Klasický rozhovor totiž nelze tak lehce ukonÄit – nestaÄí jednoduÅ¡e stisknout knoflík, a toto vÄ›domí nutí oba úÄastníky, aby se chovali ponÄ›kud jinak, než na internetu.

 

Samozřejmě je jasné, že tento typ komunikace má své místo – umožňuje nám navazovat spojení i na velkou dálku, což má nepopiratelné výhody. Neměli bychom jí však dávat přednost a měli bychom využívat klasického osobního rozhovoru, kdykoliv je to jen trochu možné.

 

To ostatnÄ› vÄ›dí například i politici. Proto také cestují na schůzky do zahraniÄí, i když by mohli vÅ¡e mnohem pohodlnÄ›ji a také levnÄ›ji vyřídit pomocí telekonference. Znají vÅ¡ak dobÅ™e výhody osobního kontaktu a proÄ je v takovýchto případech nezbytný. Je totiž prokázáno, že znaÄnÄ› pomůže zvýšit Å¡ance na úspÄ›ch daného jednání.