Za hezkého počasí je nám lidem dobře někde venku. A když už venku, pak především někde u vody. Nemusím vám jistě dlouze popisovat, proč za hezkého počasí míříme, je-li to možné, rádi k vodě, to víte i vy sami.
Jisté ale je, že když už my lidé chceme k vodě, vybíráme si pokud možno místo, které se nám v tomto ohledu nejvíce zamlouvá. Je totiž faktem, že není koupaliště jako koupaliště a voda jako voda. Když se musíme smířit s nízkou kvalitou toho, co se nám nabízí, vyrazíme tedy k rybníku. Ten může uspokojit. Ale přece jenom to není to pravé. Voda a břeh jsou tu leckdy zarostlé, dno bahnité, mohou tu být přemnožené sinice nebo nějaký jiný neřád a podobně.
To už je lepší zajít si někam k jezeru, je-li toto po ruce, kde se přece jenom trocha té špíny ztratí, nebo k řece, kde tuto odplaví proud. A ještě lepší je to někde ve městě na plovárně, kde se nám o čistotu vody odborně postarají. Jenže tam je zase často hlava na hlavě. A mačkat se tam s dalšími návštěvníky není právě to pravé.
A co naopak to pravé je? Co někteří z nás závidějí některým jiným? Přece vlastní bazény. Když dnes někdo chce, prostě si sežene nějaký pozemek, pokud ho doposud neměl, a na něm si nechá postavit třeba zapuštěný bazén. Což je jednoznačně rozumné rozhodnutí. Protože koupání se ve vlastním bazénu je přece jenom to nejlepší, co si dnes můžeme představit.
A nejde tu jenom o zmíněnou čistotu vody. Člověk tu má navíc i soukromí a klid, může si tu dělat, co se mu zlíbí, protože je to tu jeho, do soukromého bazénu si lze vzít cokoliv, co si tam jeho majitel vzít chce, je možné si ho třeba i zastřešit… S vlastním bazénem si to zkrátka každý užije nejlépe, jak jenom to jde. A co to slyším? Že vy pořád ještě svůj soukromý bazén nemáte? A nechcete to změnit? Přece jenom tu bude za půl roku léto a uvidíte, oč lépe vám bude, když se v něm budete moci koupat.